Jóga

Na rušné žižkovské tepně najdete byteček hudebníka Jiřího Mazánka. Ten okno do ulice raději neotevírá, paprsky slunce a čerstvý vzduch nabírá ze dvorku. Interiér má napěchovaný hudebními nástroji, knihami a cédéčky. Uprostřed toho všeho sedává v jógínském posezu a nestačí se divit, kam a za čím všichni spěcháme.

Jirko, sleduješ vůbec televizi? Nikde ji tu nevidím.
Televizi sice nevlastním, ale podílel jsem se na šestidílném seriálu o české world music, který se objevil na ČT2 pod názvem Odjinud. Chtěl jsem, aby se to jmenovalo Česká světová hudba. Jednotlivé díly se zaobírají šamanskou, keltskou, japonskou, arabskou, židovskou i indickou hudbou. V prvním dílu, pojednávajícím o českých Indech, hraju i hovořím. 

Většina lidí, kteří přicházejí do kurzů jógy, si jde zacvičit. A také je tak obvykle kurz veden, případně zaměřen na větší ohebnost a pružnost těla či rehabilitaci. Nejčastěji se nazývá hatha jóga. Toto nedorozumění bylo způsobeno v dobách socialismu, kdy - když byla jóga po dlouhých letech schválena - byla zařazena pod tělovýchovu. Cvičitelé jógy museli skládat zkoušky z pořadových cvičení, názvosloví, cvičení na nářadí, dokonce i aerobiku, aby směli vůbec jógu vyučovat. Toto pojetí se přeneslo do dnešní doby a stále přežívá.

Setkat se s ing. Jiřím Mazánkem můžete v jeho kurzu jógy nebo na některém z koncertů nezřídka končících spoluprožívaným hlubokým tichem, v němž ještě doznívá, co skrze sebe nabízí. Jako skladatel a instrumentalista se už čtvrtstoletí zaměřuje na účinek vibrací duchovní, meditační a relaxační hudby, zabývá se etnomuzikologií a jsou mu blízké zejména východní nauky, které poznal i na cestě do Indie. 

Když koncem letošního srpna na závěrečném koncertu jazzového festivalu ve švýcarském Willisau vystoupil čínský multiinstrumentalista Wu Wei usazený v Berlíně, neznalé posluchače tím poněkud zaskočil. Jeho doménou jsou totiž staré čínské nástroje, určené pro palácové hraní. Ti, kteří se o hudbu zajímají trochu více, však vědí, že zvláště pro Evropana netradiční nástroje zase tak neobvyklé nejsou. Celé hodiny o tom poutavě dokáže vyprávět publicista, hudebník a etnomuzikolog ing. Jiří Mazánek, mimo jiné hráč na sitár, tánpúru či úd. 

Rozhovor vznikl pro server vegetarian.cz

(Když člověk dělá reportáž, skládá střípky, ale skutečný člověk se nedá vtěsnat na černobílou stránku)

Časopis Dotek, 10-11/2000, připravila Helena Janků

Spolupráce s Jiřím se mi přihodila. Poskytl mi prostor a důvěru, nestačila jsem se ani pořádně rozkoukat a už jsem vězela v Doteku až po uši. Náš byt se proměnil v část redakce. Život se posunul o měsíc napřed. Stále se něco nestíhá a mění. Začínám si zvykat. Začínám se učit, že člověk nemusí zvládnout všechno. Učím se říkat ne. Tento rozhovor vznikal postupně, na chvíli se ocitnete mezi účastníky táboru jógy v Pohledci a pak v Jiříkově domácím království, které zas moc soukromé není. Neustále někdo přichází a odchází, lidé se tu setkávají, hledají a poslouchají: hudbu, slova, ztišení.

Rozhovor s naším předním hudebníkem, publicistou, etnomuzikologem a duchovním učitelem Jiřím Mazánkem (Ryby), připravila Dana Vondrášková.

připravila Magdalena Tikalová

Kulturní dům v Pohledci u Nového Města na Moravě navenek připomíná spíš větší chalupu. Na dveřích visí cedule: Je-li nyní zamknuto, obejděte, prosím, dům vpravo pod okna kuchyně a volejte Jirkóóó a bude vám otevřeno! Když ale podle instrukce obejdu dům, z oken se ozývá mnohohlasé Óm, šántí, óm...