Odříkání a oddanost

Můžeme říci, že v duchovních systémech se všeobecně setkáváme se dvěma přístupy k praktické aplikaci nauky. V jedněch se vyzdvihuje význam odříkání, které očišťuje tělo, mysl i energetický systém a v druhých se doporučuje spíše odevzdání se nejvyšší síle, věčnému bytí, Bohu, který svou milostí a nekonečnou energií a láskou rozpustí vše, co zabraňuje dosažení osvícení, osvobození se od závislostí a dává spásu atd. Příkladem té první cesty je především jóga. Je ovšem více systémů jógy, a tak se můžeme setkat s různými pojetími toho, jak jógu praktikovat. Zvláště zde, v západním světě, se odříkání příliš nezdůrazňuje, i když v Indii, zemi původu jógy jako jednoho ze šesti filosofických systémů, se právě tento aspekt často nesmírně přehání až k fakírství a nesmyslnému ničení těla. Avšak i dnes již můžeme vidět indické jogíny, jak je zajímají spíše žáci, peníze nebo jiný hmotný prospěch více než duchovní cesta a žijí tak ze své tajemnosti a exotičnosti.

Přesto však právě nejstarší dochovaný spis o józe, Pataňdžaliho Jóga sútry, nevyzdvihuje pouze odříkání, ale ve své druhé části hned na začátku říká, že praxe se skládá z odříkání, recitace manter a dalších duchovních písem a odevzdávání všech svých činů nejvyššímu Pánovi (Jóga sútry, II. 1). Je na úvaze každého skutečného duchovního učitele (sad gurua), co svým žákům nabídne, co zdůrazní a co doporučí též individuálně. Jóga je totiž cesta především individuální.

Co je to dharma?

Ve východních duchovních cestách se často setkáváme s tímto termínem. Můžete být zmateni, protože zjišťujete, že různí učitelé ho různě vysvětlují. Pokusím se k jeho obsahu přiblížit, co nejvíce a nejjednodušeji. Co nejblíže proto, že slova v sanskrtu mohou mít v různých kontextech vždy různé významy. Především bych zdůraznil na prvním místě, že jde o řád, zákon. V tomto smyslu má celý vesmír a vše v něm svůj řád, všeobecně platný, universální pro všechny bytosti v tomto vesmíru. Proto nejstarší duchovní směr na indickém subkontinentě se nazývá sanátana dharma, věčné náboženství. To se nesnaží vnucovat jakákoli dogmata a poučky, či vyhrožovat odplatou za hříchy, naopak dává každé bytosti možnost pochopit zákony které by měli všichni dodržovat. Pak budou v souladu s věčným řádem a nebudou mít problém. To znamená, že budou jednat správně. Nebude-li tomu tak, půjdou proti přirozenému řádu věcí a svým narušováním po čase způsobí výchylku od rovnováhy, harmonie všech součástí vesmíru. Ten se bude snažit opět dostat zpět do původního vyváženého stavu, který je pro něj přirozený, a tím bude zdánlivě “trestat” toho, kdo to způsobil. Ve skutečnosti však člověk či někdo jiný trestá sám sebe.

Čeští "duchovní" lidé

Opět jsem měl možnost se přesvědčit, jak složité je chápat duchovní pravdy a přenášet je do denního života, obzvláště v zemích, kam byly importovány a transformovány k obrazu svému. Proto se vám musím svěřit s příhodou, kterou jsem zažil a nenechala mne chladným.

Byl jsem na obědě v jedné nejmenované pražské, vegetariánské restauraci, kde hodní Indové mají velmi levné a chutné menu i o víkendu a kde není také přecpáno lidmi, takže je to taková oáza klidu s indickou hudbou. Do této atmosféry se přiřítila žena ve středních letech. Chtěla vyměnit sáček s luštěninou, který si zde zakoupila, protože jí barví vodu do žluta od chemikálie, která tam je a hrozně smrdí.

A chtěla větší sáček, kde prý je ten správný dál, který vodu nebarví a nesmrdí, protože v něm ta chemikálie není. Ten prý mají dole v kuchyni, protože ho tam viděla a ne zde nahoře v krámu. Ind se jí snažil vysvětlit – a to velmi jemně, citlivě, bez jakéhokoli podráždění – že to je jiná luštěnina a  v této že tádná chemikálie není. To však paní nechtěla vůbec slyšet a trvala na svém s tím, že musejí jít dolů. Nakonec hodného Inda, který se nechtěl hádat, přesvědčila, šli dolů, ten druhý sáček donesli, trochu luštěniny namočili, voda se nezbarvila a nesmrděla a paní vítězoslavně jásala, že to je ten správný dál. Ale Ind jí řekl, že to je úplně jiná luštěnina. To ona neznala a pořád nechtěla připustit, že by to tak bylo. Tehdy jsem se do toho vložil já, protože jsem odcházel a chtěl platit. Řekl jsem jí totéž, co Ind s tím, že si tento dál může koupit v obchodě u Pákistánců. A ejhle – paní, ačkoli předtím tento dál neznala, se se mnou začala hádat, že tam tento dál nemohou prodávat, protože Pákistánci ho přece nejedí. Řekl jsem jí, že to nevím, jestli ho jedí, ale určitě ho tam prodávají, protože si ho tam kupuji.

"Nevidíš, že čtvero věcí k rozkoši se spojilo,
džunk, úd, kánún a náj, čtyři nástroje?
Jim se po bok staví také vonných květin čtveřice,
růže je to, anemonka, myrha pak a levkoje.
Vše to není zplna bez krásné zahrady, bez peněz
miláček a víno musí doplňovat oboje."

Tato báseň z knihy pohádek Tisíc a jedna noc opěvuje vedle květin nejslavnější arabské hudební nástroje. Džunk je druh staré perské harfy, kánún citera a náj rákosová flétna. Naše čtenáře, ale asi hlavně čtenářky zaujal nástroj úd, na který také hraji, a který jsem měl uveden v srpnové nabídce koncertů v Meduňce. Nechtěly věřit, že by se snad takto mohl nějaký nástroj vůbec jmenovat. A věřte mi, že zdaleka nejsou samy. Přitom se na něj hrálo ještě na dvoře císaře Karla IV. ve 14. století u nás v Praze.

"Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou viděti Boha."

(Ev. sv. Matouše 5, 3 + 5, 8)

Duchovní dovolená

Když jsem letos rozesílal pozvánky na letní soustředění jógy, napsal jsem tam mimo jiné větu: “Můžete strávit duchovní dovolenou v krásném přírodním prostředí.” Jeden z mých dlouholetých přátel mi na to odpověděl: “Co je to duchovní dovolená? Znamená to, že člověk přijede, aby si konečně odpočinul od “duchovní praxe” a pracoval, třeba fyzicky, nebo to znamená, že se bude intenzivně věnovat právě “duchovní praxi”? Zdánlivě jde o hru se slovíčky, ale jinak je vidět u tohoto přítele velké duchovní poznání. Mnoho z těch, co se zabývají jakoukoli duchovní praxí, navštěvuje kursy, semináře, soustředění, či čte vhodnou literaturu, ale jinak si dál žije svůj vlastní, “normální” život. Veškeré duchovno obsažené v těchto technikách bere jen jako něco navrch k tomu, co je normální, důležitější. Přijímají tyto hluboké zkušenosti asi jako sport, rekreačně, na uvolnění, odreagování. To je právě proti smyslu toho, proč zde všechny tyto duchovní cesty jsou. Ty nám mají pomoci žít onen “normální” život, ale jen tehdy, přesáhnou-li do něj a prostoupí vše, co děláme. Těžko se to vysvětluje, protože není možné je aplikovat u každého stejně. Je třeba si sám zkušeností zjistit, jak a co využít z té obrovské duchovní nabídky. Není možné dělat vše – to ani není nutné – to bychom se také mohli zbláznit, jak se to občas i někomu v této oblasti stává. Jsou tací, kteří se stresují, že neaplikují ty tisíce rad, které vyčetli z knih nebo slyšeli od teoretiků na přednáškách, protože ti, kteří ví, toho moc nedoporučují, ani nenapíší. Další si zase myslí, že příliš pomalu postupují a stále zjišťují, zda již učinili nějaký pokrok. Věřte tomu, že nejdůležitější je vůbec něco dělat, dělat to pravidelně a nepochybovat o tom. Nemyslím tím jistě pravidelné pojídání müsli, ale spíše techniku nemysli.

"Člověk má vždy možnost volby,
ale vy jste na to dokonale zapomněli.
Rozhodovali jste se ustavičně falešně
a učinili jste z toho zvyk.
Proto vám nezůstala možnost volby.
Probuďte se!
Vzpomeňte si v každém okamžiku, co vlastně  chcete,
když se rozhodujete být nešťastni.
Již samotné vědomí,
že toto je mé rozhodnutí,
že jsem zodpovědný,
že si sám rozhoduji,
že je to má činnost, je velkou pomocí.
Ihned poznáte rozdíl.
Kvalita vědomí se změnila
a bude pro vás již lehčí jít ve směru šťastného bytí.
Když jste jednou pochopili, že je to ve vaší vlastní vůli,
pak uvidíte, že vše se stane hrou."

Osho – Cesta bílého oblaku

"Jeden zloděj ve slavném indickém městě Váránasí se potuloval po břehu řeky Gangy a přemýšlel, kde by se mu podařilo něco ukrást. Tu si všiml velkého množství jógínů, sádhuů, muniů a různých dalších asketů a guruů, kteří tam každý na své dece seděli. Lidé k nim přicházeli, poklonili se, dali jim trochu jídla nebo peněz, na  něco se zeptali a buď dostali odpověď nebo bylo u některých odpovědí mlčení a zase s úklonou spokojeně odcházeli. I řekl si zloděj, že tohle by bylo něco pro něj. Vždyť stačí obléci si oranžový oděv, nasadit duchovní výraz, něco důležitého a neutrálního říci a hned bude mít bez práce vyděláno.

Tři cíle lidského života

"Stoletý svůj věk nechť muž rozdělí tak, aby v něm naplnil trojí smysl života. V dětství nechť jde za vzděláním. V mládí a mužnosti za rozkoší a úspěchem. V stáří za vírou a spásou. Trvání života však je nejisté, a proto nechť bere všechno, jak to přichází. Leč panictví nechť si zachová dokud se učí vědám."

(Mallanága Vátsjájana – Kámasútra)

Na cestě ležel had a uštkl každého, kdo kolem šel. Jednou tudy kráčel jógin a hned ho chtěl had také uštknout. A on mu pravil: "Nedělej to, je to neblahý čin." Had se ho zeptal, co to znamená, jógin mu to vysvětlil a had dostal strach. "Co mám dělat?", zeptal se. Jógin mu řekl: "Od této chvíle už nikoho neuštkni a opakuj mantru." Pak odešel.

Had zůstal na cestě a začal opakovat mantru. Brzy šlo kolem několik dětí, uviděly ho a začaly po něm házet kamení, chytily ho za ocas a mlátily s ním o zem. A tak se to opakovalo vícekrát. Had byl už skoro mrtvý.

Po čase se touž cestou zase vracel onen jógin a už z dálky slyšel hada, který ho poznal, naříkat: "Co jsi mě to naučil? Proč jsi mi dal takový úkol?Vždyť jsem na pokraji smrti!" Ale jógin mu na to řekl: "To je tvoje vlastní chyba. Proč jsi zůstal na cestě a nezalezl do nějaké díry? Nikdo by tě neuviděl. Já jsem ti pouze řekl, abys nikoho neuštkl, ale mohl jsi vztyčit hlavu a pohrozit jim. Jistě by se lekli a utekli. Protože jsi nepoužilsvou inteligenci, trápíš se a jsi polomrtvý."

(indická bajka)