Setkat se s ing. Jiřím Mazánkem můžete v jeho kurzu jógy nebo na některém z koncertů nezřídka končících spoluprožívaným hlubokým tichem, v němž ještě doznívá, co skrze sebe nabízí. Jako skladatel a instrumentalista se už čtvrtstoletí zaměřuje na účinek vibrací duchovní, meditační a relaxační hudby, zabývá se etnomuzikologií a jsou mu blízké zejména východní nauky, které poznal i na cestě do Indie. 

Vše je třeba nejprve vyzkoušet, řekl jste kdysi. Co vše jste takto poznal a bylo vám k užitku?

Nevím, v jakých souvislostech jsem to říkal, ale spíš bych to upřesnil. Člověku přicházejí různé situace jako výzva proto, aby jimi prošel, zažil je a dokázal zpracovat. Mnoho věcí se ale prožije a pochopí i v meditacích, snech nebo v představách, takže už není potřeba je prožívat. Všechno se tedy prakticky vyzkoušet nemusí.

Člověk někdy cestou k sobě chce spíš ze sebe vyjít, dotknout se něčeho, co je mimo něj, co jen tuší a chce poznat, a to i za pomoci prostředků navozujících změněné stavy vědomí.

Když se člověk chce dostat do jiných stavů vědomí, měl by především vědět, proč a co tím sleduje...

...má třeba problém sám se sebou a neví, jak se z toho dostat, utápí se v depresi...

Má-li depresi, tímto způsobem si ji spíš prohloubí a může přitom ještě uvidět, co dělá jeho ego, což ho může vyděsit a dostat do ještě větší deprese. Stejně tak alkohol, drogy, protože určitým způsobem rozpínají vědomí. Pokud člověk sám sebe nezná a neovládá, nemůže pak ani zvládat stavy, do kterých se takto dostane.

První věcí by proto mělo být pokoušet se poznat sebe, pozorovat se, hledět do sebe. Může to být třeba na procházce nebo někde u vody, při poslechu hudby, nebo jinak, to je u každého různé. Při této instrospekci si člověk uvědomuje některé svoje vlastnosti, sklony a reakce v různých situacích, které se třeba opakují. Takové pozorování může přerůst v meditaci, v hlubší soustředění, rozjímání, kdy přicházejí některé příčiny jeho reakcí nebo určitých sklonů, a na základě toho může objevit, jak to zlepšit a odstranit, aby ho to nepřemáhalo. Tady pomohou drogy jen výjimečně, a to pouze u některých lidí, s nimiž pracuje zkušený šaman nebo guru, jinak jsou to jen útěky. A poznávání sebe sama s útěky nemá nic společného.

Jak sám sebe pozná ten, který viní ze svého chování druhé, vnější okolnosti či nepřízeň doby?

V tomto případě by neměl odmítat nějakého učitele, nauku, která by ho po jistou dobu mohla vést a poskytnout nutný etický základ. V dnešní společnosti dost dlouho chybí konkrétní způsob, jak připravovat lidi na život po stránce duchovní, etické, ale třeba i sexuální, takže každý hledá svým způsobem spíš spontánně a improvizovaně. Myslím, že takové nauky jako jóga, taoismus a některé další jsou v tomto směru přínosné. Vysvětlují, aniž by zastrašovaly, proč je dobré žít určitým způsobem a jak je důležité být zodpovědný za vše, co myslím, říkám a dělám, protože si vlastně sami všechno vytváříme. Jóga, to nejsou nějaké složité pozice fakírů, jak si někteří lidé mylně představují, ale úžasně tolerantní, hluboká filozofie, která nic nevnucuje a naopak dává velké možnosti a rozpětí tomu, kdo ji pochopí.

Je jóga i pro toho, kdo po prožité krizi není právě v dobrém psychickém rozpoložení?

Jóga je duchovní cesta pro lidi připravené, kteří neočekávají, že by tam řešili své problémy. Ty je třeba nejdřív určitým způsobem odložit, protože jinak se mohou naopak prohloubit. Cviky hathajógy totiž posilují všechny naše vlastnosti nebo emoce. Proto je vhodné, pokud je člověk rozhozený, si o tom popovídat s tím, kdo kurz vede. V Indii se zájemce nejprve před vlastním cvičením věnuje pochopení etických zásad, až teprve potom je možné věnovat se praktickým cvikům jógy.

Kdybych se chtěla přihlásit do vašeho kurzu jógy, co mě tam čeká?

Myslím, že i trochu legrace, protože já jsem veselý člověk. Od kurzu ani od učitele nelze očekávat, že za člověka něco udělá nebo vyřeší. Může mu však pomoci jako nabídka určitého vysvětlení, jak k sobě přistupovat a jak sám se sebou pracovat. Setkáváme se, abychom zažívali lásku a radost, ať už praktikujeme dýchání, cvičíme, meditujeme, tančíme, zpíváme anebo si něco povídáme. Vždycky nastane to, co nastat má. Jsem hodně orientovaný na zvuk a práci se zvukovými vibracemi. Ty jsou na úrovni, že zpíváme mantry, nebo na úrovni, kdy mlčíme a je to ticho v meditaci, nebo dýcháme a je to vibrace vzduchová, nebo je to láska, kterou sdílíme, jsou to tedy různé druhy vibrací. Podrobnější informace o pojetí kursu mohou zájemci najít na webové stránce www.jirimazanek.casopisdotek.cz.

Vibrace tónů a rytmů hudebních stylů oblíbených dnešní mládeží, šamanská hudba, kdy se tanečník také uvádí do extáze, nebo síla staré duchovní hudby... Do jaké míry platí: jakou hudbu posloucháš, takový jsi?

Nemůžeme paušalizovat. Jestli někdo poslouchá techno nebo hip hop a podobnou hudbu, potřebuje to. Jeho úroveň vědomí je neklidná a on potřebuje rytmus a aktivitu, aby se svého neklidu zbavil. Šamani žádnou hudbu nemají. Pracují se zvukem a ten se používá individuálně podle toho, kdo se léčí, nebo pro koho se dělá šamanská cesta. Jsou to zvuky či pazvuky, rytmy, které se mění podle situace a přivádějí šamana nebo léčeného do transu. Ten však není extází, do jaké se uvádějí třeba tanečníci techna, je na jiné úrovni a jinak také působí.

Jak je to u súfíjských tanců?

Skuteční súfíjové své praktiky nedávají ven.

I jiné praktiky byly jen pro zasvěcené, kteří prošli zkouškami. Není riskantní, když mnohé z toho je dnes běžně dostupné?

Myslím, že je dobře, když je to otevřené všem, protože každý se dostane jen tam, kam má. Kdo chce poznat nejhlubší věci, musí projít určitým zasvěcením a zkouškami vždycky, tedy i nyní. Každý potká takového učitele, který mu dá jen to, co právě potřebuje a až postoupí dál, setká se s jiným, od něhož získá víc.

Žádný učitel, ani nauka sama o sobě ale nemůže nikoho osvobodit. To musí udělat člověk sám. Samotný Kristus v evangeliích odpovídá na otázku, kde se budeme modlit - v chrámu srdce svého. Vždyť je to láska, kterou v sobě hledáme. Všichni lidé chtějí lásku, ať na úrovni, kdy touží mít vedle sebe blízkého člověka, nebo na dalších úrovních směřujících k bezpodmínečné a božské, nekonečné lásce, která je jednotou.

A v té jsme pořád.

A v té jsme pořád, jen o tom nevíme, protože si to neuvědomujeme.

Probuzení hlubokého klidu a lásky umožňuje i poslech vašeho nového CD Harmonizace čaker. Jak by měl posluchač zmíněnou nahrávku vnímat?

Naslouchání této hudbě vyžaduje vůbec se čakrami nezabývat, ani tím, že mám nějaký problém. Je nutné naopak se uvolnit, vypnout mysl a hudbu nechat sebou procházet a vstupovat do všech buněk asi jako když se vystavujeme teplu slunce. Hudební vibrace tu působí harmonicky současně na všechny čakry i na každou zvlášť a uvádějí posluchače do jiného stavu vědomí. Čakry jsou vlastně jemnohmotná úroveň vědomí a aby mohla působit, musí se posluchač pro tuto úroveň otevřít. Pak teprve se s ní může spojit a zakoušet ji. Správně zvolená hudba je pro harmonizaci čaker důležitá, neboť určitými vibracemi příznivě ovlivňuje energetický systém, jehož jsou součástí. Vychází se přitom z náda jógy, neboli jógy zvuku, obsažené v tantře.

Co byste poradil těm, kteří poukazují, jak lidé v dnešní době většinou myslí jen na sebe, jsou materialisticky založeni nebo naplněni agresí?

Ať vysílají lásku a dávají ji druhým. Myslím si, že doba nám tak připadá pro větší informovanost. Víc lidí se projevuje a vydává ze sebe i negace a my o tom čteme a vidíme to. V demokratické společnosti se lidé cítí svobodní a brání si to, co chtějí dělat, a tím pádem se někdy chovají prudkým nebo agresivním způsobem. Ale i dřív byly krutovlády, pohromy, války i ti, co sledovali svoje sobecké cíle. V podstatě je to stejné, protože lidé se pořád nechtějí vyvíjet k vyšším úrovním vědomí. Myslím si ale, že na druhou stranu je doba lepší v tom, že člověk na sobě může pracovat, má větší možnosti najít si cesty, jak druhým dávat, ví, že všude na světě to dělají i jiní, může se dozvědět o těch, kteří se dostali do určitých úrovní, a tím se zvyšuje počet lidí, kteří takhle kráčejí. To je podle mne pokrok. Dříve bylo nemyslitelné, aby na světě vycházelo tolik krásné hudby, která to podporuje, tolik časopisů a knih. Můžeme si tedy vybrat, zda po této cestě půjdeme.

V souvislosti s pomáháním trpícím prožíváme někdy soucit do té míry, že nás může oslabovat.

Soucit je vlastnost, která člověka vybíjí. Proto buddhismus mluví o soucítění, které je pochopením a kráčením s druhým tak, aby mně to nebralo energii. Znamená to, že se s tím člověk nespojuje, a to je samozřejmě těžké. Například zdravotní sestry, většinou to byly jeptišky, které za války ošetřovaly raněné, se musely oprostit od sebezničujícího soucitu, aby byly schopny svou práci vykonávat. To je chránilo také před nákazou nemocemi, dokonce i od malomocných.

Ubírat sílu ale může i závislý partner, když z nás čerpá energii, kterou si neumí vzít třeba z meditace, cvičení, hudby, četby, přírody a podobně. Také lidé nabití charitou se vrhají do pomoci druhým někdy tak, že se v ní ztrácejí a ničí se, když si neuvědomují, jak těžká a vyčerpávající je to práce a musí se umět dělat. Často takto charitu poskytují ženy, které nedokážou pomoci samy sobě, a tak pomáhají druhým, aby nemusely řešit vlastní problémy, někdy pomoc skoro až vnucují. Někdy jde i o lidi labilní a snadno ovladatelné, které druzí využívají, a pak je nechají být (hlavně východní guruové).

Jakým novým projektům se věnujete?

Mám jich víc, například tři CD alikvotního zpěvu, nebo meditační záležitosti, hru na tibetské mísy, hudbu inspirovanou šamanismem, další jsou projekty s Alikvotní 4, která se nyní zabývá aramejským otčenášem – to vše je už připravené a čeká jen na vydavatele. Kromě již zmiňovaného CD Harmonizace čaker jsem vydal CD zhudebněných básní, které jsem psal své přítelkyni Lence, a myslím, že to je nejlepší věc, jakou jsem zatím udělal - hraji tam asi na dvacet nástrojů a zpívám. Ti, kdo to slyšeli, mi potvrdili, že tam objevili i jiné úrovně, než které by bylo možné popsat, a jsem rád, že to tam sami našli.

Děkuji za rozhovor.

Dana Vondrášková
Rozhovor vyšel v časopise Phoenix 11/2005