Nejsilnějším pudem v člověku je pochopitelně jako u každého živého tvora touha žít, přežít, prostě být, nezemřít. S ním souvisí a hned na něj se logicky navazuje touha se rozmnožovat, udržovat rod ve svých dětech. To vše je člověku vrozeno právě proto, aby na Zemi stále trval život. Proto je ve světě živých tvorů vzájemná přitažlivost, pohlavní touha a s ní související sexuální akt spojení obou pohlaví. To je však jen na té nejhlubší úrovni. Touha po druhém pohlaví se projevuje neustálým, vzájemným vyrovnáváním sil přitažlivosti a odpudivosti. Ač je to trochu divné, nemůže být pouze přitažlivost, ale musí být též opačná síla, aby se stále dosahovalo rovnováhy ve vesmíru. Díky tomu krouží planety ve svých drahách a nespadne na Zemi Měsíc, či naopak není Země vtažena do Slunce atd.
Panuje mnoho nedorozumění a neznalosti ohledně této božské ženské energie, protože existuje hodně knih, v nichž je o ní zmínka od lidí, kteří s ní vůbec nepracují, pouze jenom převzali informace ze zdrojů, které nejsou směrodatné. Proto je třeba se přidržet nejprve tradičního pojetí a vysvětlení této energie a teprve potom je rozšiřovat o modernější zkušenosti těch, kdo je opravdu zažili, případně porovnávat s obdobnými zážitky z jiných kultur než je indická. Hodně informací z této oblasti najdete v chystané knize Bonnie Greenwellové Energie transformace, která vyjde v nejbližší době ve vydavatelství Dharmagaia.Rozhodně se musíme zbavit představy, že jakákoli práce s touto silou je nebezpečná a může nám ublížit. Nadevše důležitý je vždy zkušený učitel, neboli sadguru, který vás zasvětí a povede touto duchovní cestou, která má problémy jako každá jiná cesta. Samozřejmě, že mohou vyvstat i samovolné zkušenosti zážitku kundaliní, ale ty jsou spíše sporadické a pokud chcete na ně navázat, je opravdu třeba vyhledat kvalifikovaného učitele a podřídit se jeho pokynům do té doby, než jste schopni samostatně pracovat. Abychom pochopili, co je to kundaliní šakti, jak v těle funguje a jak s ní pracovat. Pro pochopení celého systému je potřeba si na začátek vysvětlit něco z teorie.

Jiří Mazánek. Mnozí jej znají jako skladatele a interpreta meditativní hudby. Jiní jej znají především jako inspirátora a vydavatele deset let vycházejícího časopisu Dotek, informujícího všechny zájemce o různorodé duchovní proudy o dění v této oblasti. Další jej znají hlavně jako učitele náda a mantra jógy. Ale Tantramagazín jej požádal o rozhovor protože je také znalcem tantrajógy. 

Motto:

"Láskou orientovaný člověk je zbožný člověk.
Láska může vzniknout jen u hluboce duchovních a zbožných lidí.
Sex může mít každý. Lásku však ne.
Prostřednictvím lásky je ve vás vše
- meditace, modlitba i Bůh.
To mínil Ježíš, když řekl:
Bůh je láska."

Bhagavan Šrí Radžnýš 

TantraOd tohoto čísla se spolu budeme pravidelně setkávat, abychom si povídali o lásce. Záměrně neříkám pouze o sexu, přestože si o něm také budeme mnoho povídat. Myslím si však, že skutečný sex nemůže bez lásky existovat. Možná mi budou někteří odporovat a říkat, že bez ní sex možný je. Samozřejmě, že každý ví, že takový sex je možný. Většině z nás však asi sex bez lásky nic neříká. Každý spojuje své milování s citem, se vztahem, s předáváním a přijímáním. To, co hledáme není pouze uspokojení fyzické, při kterém dojde k orgasmu, ale také uspokojení psychické. To není nikterak snadné. Ve skutečnosti je všechno propojeno.

Jiří Mazánek"Pro trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý, šel sněhem, ale v duši věčný máj, šel vichřicí a slyšel zpívat kosy. Pro trochu lásky šel bych světa kraj, jak ten, kdo stojí u dveří a prosí...," kráčím po schodech do druhého patra a zastavuji se přede dveřmi, kde stojí napsáno “Učitel lásky Jiří Mazánek” a kde také visí cedule "Vyzujte se, prosím." – Tedy se poslušně vyzouvám. 

Tantra

Historicky i archeologicky je prokázáno, že uctívání ženského principu, matky a ženy jako bohyně, bylo základem všech starověkých kultura a náboženství. Označení tantra však začali používat až Indové, v jejichž zemi je dosud zachováno několik chrámů s takovými erotickými výjevy, jaké si ani v nejbujnější fantazii neumíme představit. Přitom jsou to skutečné chrámy a žádné starověké nevěstince. Ani samotní dnešní Indové však většinou neuznávají tantru jako jednu z cest k duchovnímu probuzení a mylně ji považují za pornografii, kterou si vytvořili mniši zmožení asketismem a sexuální abstinencí. V Indii byl tantrismus úzce spjat s původní civilizací, vazbu zpřetrhaly nájezdy severských barbarů Árjů.

Jsou to lotosy – lotos klíčí v bahně, roste na hladině, otevírá se však jen zářivému Slunci.

ČakryV teorii indické filozofie, především v praxi jógy, se setkáváme s termínem čakra (v sanskrtu kolo, kruh). Protože v těle nelze čakry anatomicky zjistit, jsou často pokládány za neskutečné nebo jsou ztotožňovány s některými nervovými plexy. Abychom mohli teorii čaker zavést, je třeba tento pojem blíže vysvětlit. Ústřední představu sánkhjové filosofie, tím pádem i jógy, která z ní vychází, ale především tantry je, že lidské tělo se skládá vlastně ze tří druhů těl. Všichni známe fyzické, hrubohmotné tělo (1), které stárnutím a smrtí podléhá rozkladu. Duševní aktivity, smyslové vnímání a vše, čím se projevuje život, se promítají do jemněhmotného těla (2). V něm se také zaznamenávají všechny zkušenosti, které tvoří celkovou osobnost a přenášejí se všemi našimi existencemi jako podklad pro znovuzrození. Třetí tělo je kauzální (3), kterým je nejvyšší Duch (4) sám.

CelibátJiž odnepaměti se člověk snaží poznat smysl života. I nejstarší archeologické nálezy nás přesvědčují o tom, že lidé neměli zájem jen o to, jak si sehnat potravu a jak bydlet. Od počátku se objevují též známky kultury a magických obřadů. U našich pravěkých předků si můžeme toto vše domýšlet. Avšak ještě dodneška žijí některé primitivní – nyní spíše říkáme přírodní – národy, které jsou dosud nedotčeny civilizací. Členové těchto národů žijí většinou mnohem více spolu než my – civilizovaní lidé. Mají k sobě blíže po všech stránkách a to jim umožňuje poznat hlouběji nejen ty druhé, ale též sebe sama, své třeba i utajené, neprojevené schopnosti a také možnosti přírody kolem nich. To, co je normální pro zvířata, např. sledování stopy čichem, je normální též pro tyto lidi. Mohli bychom takto pokračovat ve výčtu dalších mimořádných schopností, ale stačí, když si uvědomíme, že to vše jsou jen rozšířené možnosti smyslů. Proč bychom nemohli cítit, slyšet a vidět na kilometry též my? Ve skutečnosti je všechno možné. Jak však toho dosahují tito lidé?