Písně - Meduňka
Kdo má moc
ublížit, a neublíží,
kdo nečiní, co říká
jeho líc,
kdo, sám jak kámen,
chladný ke svým bližním,
jinými hýbe, s ním
však nehne nic,
ten darů svých je dobrým
hospodářem
a umí těžit z boží
milosti,
jen ten je pán a majitel své
tváře,
druzí jen slouží jeho
skvělosti.
(William Shakespeare – Sonety, číslo 94, část, překlad Martin Hilský)
"Co pořebuješ k jídlu nebo k ošacení,
sežeň si vždycky bez omluv a bez trápení.
Ostatní nemá ani zdarma žádné ceny.
Nedávej za to svůj život drahocenný!"
(Omar chajjám – Čtyřverší, překlad Vilém Závada)
Sukham astu sarva džagatam
Kéž jsou šťastny všechny bytosti
Tato tisíce let stará buddhistická mantra mi zní stále v uších a pochopitelně jistě i všem členům celosvětového buddhistického společenství jakéhokoli směru. Pokud jsou opravdovými soucítícími bytostmi, tak by měla nejen znít. To je jen první stupeň vibrace těchto nádherných slov, která by mohla změnit svět. Ta je třeba podložit skutečnou vírou v jejich účinek, aby se dostala silná vibrace lásky do srdce, to se probudilo, otevřelo a začalo lásku vyzařovat do celého světa, do celého vesmíru. Toto vyzařování potom přejde úplně nenápadně do slov a činů praktikujícího tuto mantru. Vše bude zcela přirozené a vy se nebudete muset nutit k všeobjímající lásce, prázdným frázím, že někoho milujete nebo bezobsažnému objímání těl druhých. Toho ostatně zažíváme dost od těch, kteří je provádí naprosto mechanicky, naučeně, prázdně, protože se to tak v duchovních či esoterických kruzích dělá.
“Než ze srdce jsem lásce výhost dal,
bezmála všechna tajemství jsem znal.
Teď, když se na vše dívám s rozumem,
klam, že snad něco vím, se zjevným stal.”
(Čtyřverší Omara Chajjáma, č. 265, překlad Josef Štýbr)
Sukham astu sarva džagatam - Kéž jsou šťastny všechny bytosti
Tato tisíce let stará buddhistická mantra mi zní stále v uších a pochopitelně jistě i všem členům celosvětového buddhistického společenství jakéhokoli směru. Pokud jsou opravdovými soucítícími bytostmi, tak by měla nejen znít. To je jen první stupeň vibrace těchto nádherných slov, která by mohla změnit svět. Ta je třeba podložit skutečnou vírou v jejich účinek, aby se dostala silná vibrace lásky do srdce, to se probudilo, otevřelo a začalo lásku vyzařovat do celého světa, do celého vesmíru. Toto vyzařování potom přejde úplně nenápadně do slov a činů praktikujícího tuto mantru. Vše bude zcela přirozené a vy se nebudete muset nutit k všeobjímající lásce, prázdným frázím, že někoho milujete nebo bezobsažnému objímání těl druhých. Toho ostatně zažíváme dost od těch, kteří je provádí naprosto mechanicky, naučeně, prázdně, protože se to tak v duchovních či esoterických kruzích dělá.
Minule jsem se zmínil o tom, že je vlastně každý na cestě, může však po ní kráčet pomalu, stát na ní nebo se dokonce navracet a jen ten, kdo po ní kráčí vědomě, snaží se rozlišovat své činy a nepodléhat sklonům své mysli, nýbrž jich naopak využívat, může říci, že kráčí po duchovní cestě. Ale nemohlo by tomu ani být jinak než, že i toto je dvojsečná úvaha. Vede totiž k určitému separování se od druhých lidí, případně i vyvyšování se nad ně, nebo dokonce až pohrdání jimi, protože jsou nechápaví, nevědomí.
Ať se na to díváme jakkoli, každý člověk se snaží naplnit nějak smysl svého života. Často o tom ani neví, jedná impulzivně, pudově, hledá především uspokojení svých nejzákladnějších potřeb, a tím vlastně dosažení jakési harmonie, zastavení neklidu, který má v mysli i těle. Když se mu to na chvilku podaří – většinou pomocí nějakých vnějších prostředků (jídla, pití, sexů, vlastnění věcí i lidí, peněz, postavení atd.) - zjistí, že je v něm znovu touha, že harmonie a klid nejsou trvalé a znovu je hnán za tím samým. Tak činí nevědomý člověk a teprve silné upozornění božských sil mu může dát znamení nemocí, utrpením, ztrátou něčeho nebo všeho, že nejednal správně. Ale ani tehdy nemusí pochopit, co po něm skutečná harmonie chce a hledá a trpí dál. Přesto i tento člověk je na cestě, neboť každý člověk je na cestě.
Před rokem 1989 jsme o něm mnoho neslyšeli. Ale po uvolnění všech možností o něm každý mluví. O čem? No přece o duchovním nebo vnitřním rozvoji. Najednou tu máme velké množství odborníků a expertů na něj, kteří nám ve všem poradí a esoterické festivaly, množící se také jak houby po dešti, mají přeplněno přednášejícími, kteří nám chtějí sdělovat své zkušenosti. Jen se ptám, kde byli předtím, že se v tehdejších duchovních skupinách neobjevovali? Žili skromě ve skrytosti a teprve nyní nám mohou předat ty nejtajnější pravdy? A to platí pro všechny oblasti duchovního života – počínaje meditačními a jinými technikami a konče třeba hudbou.
"Naslouchat ti jemně svým tichem
aby slova plynula
a tóny rozžehly ty struny neznělé
však přec znělé
mlčet ti svou lásku
jako kočka co přede a sní
v kolébání milostí světla
ty kráso světa ..."
“Ach, tolik chtěl ses dozvědět
o lásce a tak málo víš!
Svůj cit nemůžeš zadržet
k té, od níž přízeň nesklidíš!
Srdce mi vzala a mě s ním,
sebe samu i světa řád,
a je-li pryč, nic nevlastním,
jen toužím a chci milovat!”
(Bernart de Ventadorn, asi 1147,
přeložili Josef Prokop a Jiří Holub)